╠Príbehy plné slz

Maminka,ty ma nechceš?

27. prosince 2008 v 18:06 | SK8_KitTy
Maminko, ty mě nechces? Nechás mě zemřít, nez se narodím? Vzdyt ani nevís, jsem-li dcera nebo syn. Coz jsem z lásky nevysel? Jen si vzpomeň, vyznávala lásku komusi! Tma chodila jak noční hlídka kolem milence. Maminko, ty mě nechces?Bojís se, ze uberu Ti krásy. Já si tě celou pomaluji jen. A jestli trochu krásy nasbírám ti, vzhlízej se ve mně kazdý den, jako v dítěti se vzhlízí matka, nemusís ani hledět do zrcátka. Maminko, ty mě nechces?A co když se změníš na stařenku, kdo se Tě zeptá Maminko, co Ti je? Kdo třeba s tebou chromou půjde ven? A komu zemřes jednou v obětí? Maminko, ty mě nechces? Tak rád bych spatřil nejkrásnějsí dva sperky zlaté slunko a postříbřený měsíček. Tak rád bych viděl sýkorky a čejky z hnízd Tak rád bych viděl růži, oblaka, nebe a ze vseho nejvíc tebe, maminko má, Tebe!!! Maminko, ty mě nechces?Bojís se,ze tatínka mít nebudu? Můzes mi lhát, ze odesel nám do války, ze zanechal Ti dopis, broz a korálky. Nepřiznávej se, ze jste se rozësli.


Kopretiny pre zamocku pani

25. prosince 2008 v 18:03 | SK8_KitTy
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl nezvyklý chlad, který byl protkán žilkami bolesti.Za vysokou lípou na kraji hřibotova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost všech lidí, kteří občas zašli na samý okraj s touhou najít něco zvláštního.Z náhrobku vyzařovala nádherná tvář mladé dívky, která byla v době kdy ji fotili, určitě moc šťastná.Její úsměv byl tak krásný, jako by neznala nic hezčího než lásku.Před hrobem stál chlapec a díval se smutně na náhrobek, jenž měl v záhlaví citát:,,Kdekoliv budeš, budeš-li naslouchat, najdeš mě vedle sebe."Chlapci mohlo být 18,snad o rok více.Stál tam ve stínu lípy a v rukou držel kytici kopretin.Hladil jejich hlavičky a na ruce mu chvílemi padaly slzy.Já tam stála opodál, s trochou zvědavosti a velkou dávkou bolesti.Stál tam snad 3 hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednou se nepodíval jinam než na tvář té dívky.Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře.Neviděl mě, snad by ani nevnímal, kdybych na něj promluvila.Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka ještě neviděla.Bylo divné, že tak pěkný kluk naní na diskotéce, kde by ho určitě obletovalo hejno holek, a že tu stojí a padají mu slzy z očí.Když jsem spatřila jeho ústa, viděla jsem, že si s někým povídá, ale nikdo tam nebyl.Až po chvíli jsem si uvědomila, že ta slova patří někomu, kdo už věčně spí.Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku.Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.Až po chvíli vzlyk zesílil a on řekl:,,Proč jsi mi odešla?" V tu chvíli bych se nejraději vytratila.Položil na hrob květiny,otevřel lucerničku a zapálil svíčku.Vyndal z kapsy džín kapesník, otřel si oči a vtom mě uviděl.Na chvíli se zastavil svýma modrýma očima na mě.Byl to pohled zlý a hrubý, ale jeho hlas nebyl vůbec zlý.Promluvil:,,Potřebuješ něco?" Nezmohla jsem se ani na slovo, otázal se mě tedy znovu, ale já se rozbrečela.Přišel ke mně a řekl jen abych neplakala, že život je strašně zlý.Chtěla jsem se omluvit, ale nezmohla jsem se ani na hlásku.Dovedl mě k lavičce a tam mi půjčil kapesník.Utřela jsem si slzy.Chtěla jsem mu pomoct, ale on začal zkracovat po mě trapnou chvíli.Konečně jsem ze sebe vyrazila:,,Promiň, já nechtěla." ,,To nic,"odpověděl on a začal mi vyprávět svůj příběh.Jmenovala se Kiki, vlastně Nikola, ale všichni jí tak říkali.Poznali se na diskotéce.Líbila se mu a tak ji vyzval k tanci.Připadala mu jako bohyně, kterou seslali z nebe.Chodil jí naproti ke škole, ona mu k průmyslovce.Byli šťastní.Jen jednou se pohádali, ale netrvalo ani půl hodiny a už byli zase spolu.Jezdili ven, na koncerty.Půjčovali si svoje věci a kamarádi jim říkali manželata.Když mi o tom Jirka vyprávěl, bylo mi zase do pláče.Nedovedla jsem udržet slzy, plakal i on.Bylo to hrozné vidět kluka brečet.Když jí bylo 16, chodili spolu právě rok.Oslavovali to s kamarády na chatě.Ráno přátelé odešli a oni zůstali sami.Snídaně v trávě jim připadala slavnostní. V té chvíli se cítili nejspokonější na celém světě... Jirka najednou ztišil řeč.,,Bylo takové vedro jako dnes a my jsme se už předešlý den domluvili, že si vyjedem do přírody.Kamarádi se nabídli, že nás odvezou autem kam jen budeme chtít.Jeli jsme tedy ke krásnému jezeru.Večer jsme šli zase tancovat, když zábava skončila,rozloučili jsme se a nasedli každý do jiného auta.Naposledy jsme se potkali na křižovatce."Jirka přišel domů a šel spát.Uprostřed noci mu volali z nemocnice, že tam přivezli jeho těžce zraněnou dívku.Celou cestu za ní běžel.Ani neví, jak se tam dostal.Doběhl do pokoje, kde ležela Niky.Její vlasy byly ještě od krve.,,V očích měla pohled, na který nikdy nezapomenu.Jen krátce je otevřela a řekla:,Bylo tu tak krásně.Nechce se mi odcházet, ale musí to být.´Pak se otočila na rodiče a zašeptala:,Za všechno vám děkuji!´Potom usnula a všichni museli jít z pokoje pryč.Matka se zhroutila.Byl jsem najednou sám, chtělo se mi umřít.Dávali nám malou naději, jen velice malou naději.Zbytek noci jsem prochodil před nemocnicí, nevěděl jsem, jestli ještě žije.Svítalo.Natal nový den a ve mně bylo malé mrazení.Zemřela až k ránu, po velkém krvácení.Ještě jednou nám dovolili se na ni podívat a pak ji odvezli.Stál jsem tam na chodbě.Nechtěl jsem uvěřit tomu, že ona jediná zemřela, že už ji nikdy neuvidím, neobejmu.Celý měsíc jsem nikam nechodil.Kašlal jsem na školu, na všechno.Od rána do večera jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou s opilým řidičem.Vždyť kdyby jela se mnou nic by se jí nestalo...Nikdy už s žádnou nechci chodit, teď už mě nech samotného.Děkuji ti."Těmi slovy se se mnou rozloučil.Měsíc potom se zabil v autě.Snad schválně.Všichni mu říkali sebevrah.Já jediná vím proč to udělal.Bylo to pro něj vysvobození.Leží teď vedle sebe a jsou stále spolu...

On príde...

14. listopadu 2008 v 20:23 | SK8_KitTy

Hodně smutná povídka - On přijde....

Teplé paprsky odpoledního sluníčka dopadaly oknem do malého nemocničního pokoje. Jen čtyři zdi, okno, dveře, postel skříň a malý stolek. Tady se čas neměří na hodiny a minuty, ale na kapky infuzí, krevních konzerv a slz. Na posteli ležela dívka, která doufala v zázrak. Nikdy nepřestala věřit, že se uzdraví. Nikdy neplakala pro ztracené kaštanové vlasy. Nikdy se nepoddala bolesti. Pořád věřila v zázrak.Nikdy mu neměla za zlé, že od ní odešel, když se dozvěděl o její nemoci. Jen toužila po tom ho spatřit. Věděla, že umírá, ale přesto věřila, že se stane zázrak. Upřeně hleděla na kapky infuzí, které jedna po druhé proudily do jejích žil. Doufala, že přijde. Tak moc si to přála. Najednou cítila něčí přítomnost. Otevřela oči a viděla Ji tam stát. Srdce se jí zachvělo. "Ještě ne! On přijde" smlouvala s ní. Nepřestávala věřit. "Je pozdě musíme jít…….." řekla dívce a natáhla k ní ruku. Ta se naposled zadívala na dveře pokoje a odevzdaně uchopila tu chladnou bílou ručku. Zadívala se do těch nádherných očí. Jediná slza a už nic víc. Poslední kapka odměřila její život. Už se nikdy nedozví, že stál za dveřmi jejího pokoje. Strach z toho , že jí zlomil srdce, mu nedovolil vstoupit. Možná by vešel, kdyby věděl, že ona ho pořád miluje a že za těmi dveřmi umírá…
autor- Neznámí...

LásQa a smrť

11. listopadu 2008 v 20:21 | SK8_KitTy
Další úžasný příběh...
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopna přemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce.
Stále před očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak se s ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásné zážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled v tomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemně podívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řekne mladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky" odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalu rozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovní dveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitý zvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoří hlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosím rychle! Tome no tak prober se, prosím!. ...
Už je pozdě, mladík už nevnímá všechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jeho život. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a dívá se za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct, jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásné rty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?! Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet, nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady se to stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zase spolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila do silnice...
autor- neznámí

Syn

8. listopadu 2008 v 20:26 | SK8_KitTy
tak tenhle příběh je dobrej na zamyšlení..ani není moc dlouhej, tak jestli máte čas tak si ho přečtěte...
Tento příběh je o vojákovi, který se navrací domů po válce ve Vietnamu. Volá ze San Francisca domů svým rodičům.
"Mami a tati, vracím se domů. Ale musím se vás na něco zeptat. Je tu se mnou kamarád a já bych ho rád vzal s sebou k nám."
"Jistě"odpověděli rodiče "rádi ho uvidíme". "Ale něco byste měli vědět", pokračoval syn," můj kamarád byl těžce zraněn. Šlápl na minu a přišel o ruku a nohu.Nemá kam jinam jít a já bych byl rád, aby žil u nás ."
"To je strašné, synu. Samozřejmě mu rádi pomůžeme najít bydlení."
"Ne, mami a tati. Chci aby žil u nás." "Chlapče," řekl otec, " nevíš o co nás žádáš.
Někdo s takovým handicapem by pro nás byl velkou přítěží. Máme svůj styl života a nemůžeš přece čekat, že jej kvůli němu jen tak opustíme. Prostě přijď domů a na toho hocha zapomeň. Určitě se o sebe dokáže postarat sám."
Ihned poté syn zavěsil a už se rodičům neozval.O pár dní později jim zavolala policie ze San Francisca.
Jejich syn zemřel po pádu z mrakodrapu. Policie to zhodnotila jako sebevraždu.
Zdrcení rodiče okamžitě letěli do San Francisca, aby tělo svého syna identifikovali. Poznali ho, ale ke svému zděšení rovněž zjistili, že jejich syn měl jen jednu ruku a nohu.
Tak co? Hmm, kdyby jen rodiče věděli že jde o jejich syna, určite by mluvili jinak:( a zas takovou přítěží by asi nebyl...

čakala...

8. listopadu 2008 v 20:20 | SK8_KitTy
Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten den přijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla na posteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE.
Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou se zastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolo krku.Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti!
A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu.
Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůli kterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!......

Nad priepasťou

8. listopadu 2008 v 20:18 | SK8_KitTy
Zdroy: xxl-01.blog.cz

Nad propastí dívka stála, z modrých očí se jí slzy draly… Stále jenom přemýšlela, zda o krok ustoupit, nebo život ukončit…Stačil jenom malí krůček…A měla by věčný klid… Ona však jen nehybně stála..Věděla, že jí mnoho času nezbývá..Dřív či později…Stála tam z nešťastné lásky …..Taky hořkost,hněv, a smutek v sobě držela, ale láska převládala..Jen na něj teď myslela…Měl ji vůbec někdy rád?!...Nebo to všechno po celý čas hrál?!...
Stála tam jen kvůli němu…..Už mu dávno odpustila….ale sama se s tím nesmířila… Není tu už pro mě místo…Zašeptala tiše dívka….A tvář plnou slz měla…. Začíná pomalu svítat, už tam stojí hodiny…. Čeká, zda ji někdo zabrání ve skoku…Ale nikde ani stopy po životě… Jen to moře doráželo na útesy… Před očima se jí zjevoval celí život…Vzpomínala však jen na něj…Jak jen ho strašně miluje… Jen otázku jedinou před koncem má..PROČ?! proč život, proč láska ji potkala…proč, Proč se to vše musí dít… Z očí slzy vytryskly … Byla odhodlaná skočit..už jí v tom nikdo nemohl zabránit… Věděla, že nikdo hledat ji nebude…. Proč by měli… vždyť sem byla k ničemu….Vykročila….. Místo sbohem…říkám dík…….

Sen

8. listopadu 2008 v 20:17 | SK8_KitTy
zdroBěžela dívka beze jména , běžela lesem,… Všude kolem jen mrtvé ticho, tma, viděla jen obrysy stromů….Bála se,….Bála se co bude dál… Hlavu plnou myšlenek, a vzpomínek měla ,ale stále utíkala … V tom najednou zakopla, do bezvědomí upadla…Viděla sama sebe, jak tam v temném lese leží, tam kde slunce nevychází, tam kde měsíc nezapadá, tam kde bezhvězdné nebe je, tam kde žádný život není….
Tam v té temné pasti….Probrala se..Jen měsíc na ni skrze větve stromů civěl, potřásla hlavou a mnula si oči..Ať je to jen sen, přála si dívka… I kdyby byl, nikde útěku z něj není…Běžela..ani nevěděla kam,.. Jen na něj teď myslela, na ty chvíle co s ním prožila, některé žalostné a některé jak z pohádky byli…Najednou se zastavila, stála na rozcestí.. Kudy jen dát se má?!
Má se dát doprava? Cestou jako z pohádky... všude kolem květy a života tam plno bylo, snad i světlo zahlédla….
Nebo má snad vykročit cestou po své levici?!.. Beze světla, bez života jen hlívou posetá zem bez kvítí .. Jen bláto místo ranní rosy…
Kudy jen má se dát…. Možná dělá velkou chybu, ale vykročila cestou druhou… Neohlížela se,… nelitovala…
Po hodinách bloudění, konečně dívka zahlédla světlo… Vše kolem se začalo "rozpadat" .. Otevřela oči dívka beze jména …
"Jak podivný sen se mi to zdál"……

Ach jaj :(

8. listopadu 2008 v 20:10 | SK8_KitTy
Vešla do koupelny , pustila kohoutek úplně naplno ......svlékla se a lehla si ...byla smutná. Přemýšlela proč? proč ji nikdo nechce copak je tak škaredá ..má v sobě neco špatného Proč? ji kamošky opovrhují proč? s ní najednou nechodí tak moc ven jako dřív proč?? co jim udělala ..vždyť se nic nestalo nepohádaly se tak PROČ?? ..moc jí to trápilo ...najednou zjistila že vana uz je plná zastavila kohoutek a znovu se ponorila do svých myslenek ....najednou ji napadlo že ji nikdo nepotrebuje tak proč to neudelat ani nevěděla jak lehko se ponořit pod vodu a ani to nepostřehnou jakmile se ponorila najednou se jí udělalo nádherně ...nic jí netížilo .....pomalu zavírala oči a vsechno se oddalovalo a bylo jí čím dál víc krásně až najednou nic necítila vůůůbec NIC

Dennik steniatka :(

8. listopadu 2008 v 19:53 | SK8_KitTy
Je to strasne smutne:( na konci som sa uplne rozrevala a pls skopiruj to na svoj blog aj bez zdroju
Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli.

Amerika, rok 1997

22. září 2008 v 20:20 | SK8_KitTy
Jednu těhotnou ženu srazilo auto, když přecházela silnici. Byla na místě mrtvá. Zaměstnanci pohřební služby se ale zdálo, že slyší z rakve dívné zvuky. Řekl to svému nadřízenému, ten mu ale přikázal, aby o tom nikde nemluvil. Prý by to jeho službě mohlo poškodit pověst. Jenomže večer už to zařízenec nevydřžel a šel to oznámit na policii. Ti mu řekli, aby rakev za jejich asistence otevřel. Přítomní pak nevěřili svým očím: u nohou mrtvé ženy leželo novorozené živé dítě!

Dopis na rozlucku

11. dubna 2008 v 17:38 | BlackRose
mozno nikto z vas nepochopi tieto slova mozno ich nebudete chciet chapat.....slovo SAMOTA len slovo tak preco dokaze tak velmi boliet?miestnost plna ludi no ja sa citim sama....skryta za falosny usmew odchadzam do svojej izby napisat tychto par viet a ukoncit tuto hlupu existenciu....cely moj zivot bol len jeden velky OMYL ...uz len to ze som sa narodila bola chyba.....odvrhnut niekoho len pre smutok v dusi to je pre tuto spolocnost typicke naco rozmyslat staci ich zavriet do izby medzi styri steny a tam nech si ostanu....nechcete vidiet svoju chybu jednoducho sa cloveka zbavite ako nejakeho zniceneho nabytku ktory uz nejde opravit a tym splnil svoj ucel....lenze ludia maju aj city ktore vy vidiet nechcete....smutok bolest trapenie hnev.....vsetky tieto pocity pokladate za zle...PRECO?!ved su sucastou kazdeho z nas preco ich musim skryvat pod maskou stastia len aby ste ma nepredavkovali nejakymi antidepresivami?"NESPRAVAJ SA AKO MALA"tu vetu ste pouzili viac nez dost naucili ste ma pretvarke DAKUJEM vdaka vam som si myslela ze plac patri len k detom...v spolocnosti sa tvarite ako jedna velka stastna rodinka ved co by si o vas ludia pomysleli.....keby vedeli ako casto sa hadate ako po sebe kricite....neustale hadky na tie ste akosi rychlo zabudli zrazu sa usmievate ako ten najromantickejsi par z knih....mam sa bavit len s tymi "spravnymi ludmi" lenze aky su to ludia?povrchny ako cely vas zivot? alebo ty ktorych mi vyberiete?neakceptujete mna ako samostatne mysliacu osobu chceli by ste vsetko rozhodnut za mna...obcas mam chut vsetko vam vykricat do tvare no potom ma to prejde aj tak by to nemalo zmysel......nepochopili by ste preco to vravim vy nevidite to co ja zatvorili ste oci pred vsetkym a tvarite sa ze lepsie to uz ani nemoze byt...pocit ZBYTOCNOSTi hadam zazivam uz kazdy den som ako nejaka nastrcena sachova figurka s ktorou si kazdy robi co chce...keby som mala zratat preplakane hodiny vysiel by mi mozno aj cely rok...vsetci ste vraveli aka som uzasna co vsetko zvladam ja som len prehltala slzy a pokusala sa tvarit ze o nic nejde ved to sa stava....KLAMSTVA klamete vsetkych okolo dokonca aj seba ale mna neoklamete otvorila som si oci a mozno aj preto som zistila ze lepsou volbou bude smrt..... nic nemoze byt horsie ako zivot v prazdnote.......MILOVALA som a vzdy aj budem napriek vasim klamstvam vasej povrchnosti aj tak vas lubim a vzdy budem......S LASKOU
 
 

Reklama